pátek 28. srpna 2009

Záchranný plán státního rozpočtu!

Zdálo se Vám, že se La Fichaise umlčela? Ano, bylo tomu tak - jenže z jediného důvodu. Celá redakce se ve spolupráci s předními českými i světovými ekonomy, politiky a výrobci polstrování pokoušela najít vodítko, jak vyvést Českou republiku z obrovského státního dluhu.
Vzhledem k tomu, že za zábavu utrácí lidé i během krize (jak jinak by také na ni mohli zapomenout, že?), bylo nakonec vybráno jako nejlepší řešení vytvořit 100% státem vlastněnou společnost První Reprezentativní Česká filmařská Asociace (PRČA) - pro níž se mezi externími spolupracovníky ujala přezdívka "Čollywood" (někteří zlí jazykové to považují za zkratku z česko-anglického: "(To) Čumíš, vo*e, les!" - nutno ale poznamenat, že ne všechny české názvy skrývají podobné vzkazy jako ČD). Ovšem teď k samotnému plánu:
Ze základní investice v hodnotě cca 10 mld. Kč (které naši spolupracující politici s rozhodností sobě vlastní - tj. po několika měsících debat - chystají odčerpat z rozpočtu ministerstva školství - díky novému akčního plánu "Učit se má bez stresu - doma u počítače" totiž lze zrušit naprostou většinu škol, mimochodem zbylé miliardy politici s obětavostí sobě vlastní nasypou do kapes právě sobě samotným) se mají během tří měsíců (tak aby se stihl ještě rok 2009) natočit dva velkofilmy, každý s projektovaným obratem přes miliardu amerických dolarů. To sice není mnoho, ale odborníci se shodli, že v současném stavu není česká kinematografie schopna natočit víc jak dva miliardové (v tvrdé americké měně) snímky za čtvrt roku. Bohužel
I tak to ale přinese obrovskou zaměstnanost (jen projektovaná výstavba části Sahary na pražské Letné pro sci-fi film "Jak se mi doma zdálo o poušti" má přinést práci 5 000 lidí) - nemluvě o tom, že tvorbu filmů má doplnit plán (sestavený výrobci polstrování) přeměnit český průmysl z orientovaného na výrobu aut na orientovaný na výrobu sedaček do kin. Nádherný plán, že?

P.S. Nicméně musíme uznat, že se ozývají i kritické hlasy. Silnou opozici tvoří zejména lobby výrobců záchodových prkýnek s tvrzením, že "na sezení v kině každý nemá, ale na záchod si musí sednout i ten největší chudák." Bohužel se zdá, že by tučné částky (už známé z kauzy "pět (toaleťáků) na stole v českých" či zlidovělých "ruliček" - jakési obdoby "kapříků") z kapes záchodových oligarchů mohly veškerou tuto iniciativu překazit...